120. ZOO, DINOPARK A SMRTÍCÍ PAPRIKY

AČ NERADA, BYLA JSEM DNES "MÍRNÝMI DONUCOVACÍMI PROSTŘEDKY" DOTÁHNUTA DO VYŠKOVSKÉHO DINOPARKU...
RADĚJI BYCH RELAXOVALA DOMA, PROTOŽE JSEM TAM PŘED ZHRUBA TŘEMI LETY UŽ BYLA
A STAČILO MI TO (TYHLE PLASTOVÉ NESMYSLY MOC NEMUSÍM, JÁ RADĚJI ŽIVÁ ZVÍŘATA NEBO DINOSAURY V KNIZE OD ZDEŇKA BURIANA...), ALE CHTĚLA JSEM UDĚLAT MARTINOVI RADOST A TAK JSME JELI.
JEDNO AUTO NÁM TENTOKRÁT NESTAČILO, TAKŽE JSME NABILI BATERKU V MOJÍ "FELDĚ" A JÁ MOHLA POZVAT NA VÝLET I MOU MAMKU, PROTOŽE MÍSTA BYLO VE DVOU AUTECH DOST.

LIDÍ, PŘESTO, ŽE BYL DNES VŠEDNÍ DEN, BYLO JAKO MUCH, COŽ MI FAKT NEDĚLÁ DOBŘE A NAVÍC JSME PROSTÁLI HODINY VE FRONTÁCH JAK NA VSTUP, TAK I NA DINOVLÁČEK TAM I ZPĚT.
POČASÍ DĚS BĚS, NEDÁ SE TO POPSAT JINAK NEŽ: DUSNO JAK SVIŇA :(

STÁLE SE MI TOČILA HLAVA, NEJEN Z TOHO POČASÍ, ALE I Z HLADU.
NĚJAK JSEM TO DOMA NEDOMYSLELA A PŘI TOM RANNÍM SPĚCHU VZALA JEN MALOU SVÁČU PRO DĚTI A JINAK NIC...
V POLEDNE DĚCKA DOSTALY ASPOŇ PÁREK V ROHLÍKU A PAK ZMRZLINU, MARTIN S MAMKOU NECHTĚLI A JÁ MĚLA SMOLÍKA PACHOLÍKA. JÍST MÁM PO TROŠKÁCH A PRAVIDELNĚ, ALE ŽLUČNÍKÁŘI SI U STÁNKU SE SMAŽENÝMI "DOBROTAMI" PROSTĚ NEVYBEROU.
CESTOU DOMŮ JSME SE CHTĚLI ZASTAVIT PRO GRILOVANÉ KUŘE, ALE DALŠÍ SMŮLA - NEŽ JSME NAKOUPILI, VE STÁNKU S KUŘATY UŽ BYLO ZAVŘENO.

A ABY TOHO NEBYLO MÁLO TAK DO TŘETICE TOHO NEJHORŠÍHO.
PROTOŽE JEDEME ZÍTRA RÁNO NA VYŠETŘENÍ DO BRNA, MUSELA JSEM OBĚD UVAŘIT I PŘES TU VELKOU ÚNAVU UŽ DNES.
KOUPILA JSEM PAPRIKY A MLETÉ MASO, ŽE JE NAPLNÍM... VŠICHNI TO TU MAJÍ RÁDI.
JENOMŽE JAK JSEM PRVNÍ Z NICH ZAČALA ČISTIT, SRAZIL MĚ K ZEMI ZÁCHVAT KAŠLE.
CHVILKU JSEM SI ODPOČLA A ŠLA ČISTIT DRUHOU A OPAKOVALO SE TO ZNOVU A VE VĚTŠÍ MÍŘE.
A HLAVNĚ, ZAČAL MĚ PÁLIT OBLIČEJ. NEJDŘÍV TROŠKU A NA MALÉ PLOŠE, POZDĚJI CELÝ A HLAVNĚ OBĚ OČI. MYSLELA JSEM, ŽE JE TO MŮJ KONEC. PŘIPADALA JSEM SI, ŽE HOŘÍM...
PO NAKAPÁNÍ ANTIALERGICKÝCH KAPEK, DVOU XYZALECH A NĚKOLIKA MINUTÁCH HRŮZY, SE TO ZAČALO POMALU ZLEPŠOVAT, ALE JAZYK STÁLE BRNÍ A PRSTY NA RUKOU MĚ BOLÍ JEŠTĚ TEĎ, KDYŽ TO PÍŠU...
I MARTIN, CHUDÁK, TO V MENŠÍ MÍŘE ZAKUSIL; SÁHL SI PO NĚJAKÉ DOBĚ A NĚKOLIKA UMYTÍCH RUKOU DO OKA A ŽILETKY SI UŽIL TAKY.
ŘÍKAL, ŽE I PRO NĚJ, JAKO NEALERGIKA, TO BYLA SÍLA.
NA DNEŠEK BYCH NEJRADĚJI ZAPOMNĚLA, ALE ZA TO, ŽE JSEM TO DNES TAK NĚJAK PŘEŽILA, MÁM PO TOM, CO ODEVZDÁME MARTÍNKA, SLÍBENÝ SOBOTNÍ MIKROVÝLET NA KRALICKÝ SNĚŽNÍK.
SNAD SE NÁM VYVEDE, TO BY MI BYLO DOST LÍTO, KDYBY I TOTO NEVYŠLO...