100. ŠUMAVA

ZDE JE JEN VÝBĚR Z FOTEK, OSTATNÍ JSOU K PROHLÍŽENÍ V TOMTO ALBU:

VELEDŮŮŮLEŽITÝ TELEFONÁT S BABIČKOU :)

 PROBUZENÍ DO KRÁSNÉHO RÁNA: ARTÍK SPAL SKVĚLE, ANI JEDNOU SE NEPROBUDIL, MARTIN SE OBČAS BUDIL, ALE VYSPANÝ JAKŽ TAKŽ BYL A JÁ TOHO MOC NENASPALA. ALE VŠICHNI JSME SE TĚŠILI NA DNEŠNÍ DEN, NA KRÁSNOU PŘÍRODU A NOVÉ ZÁŽITKY.
TAKŽE ZBALIT POLNÍ LEŽENÍ, NASNÍDAT SE, UVAŘIT KAFE A JELI JSME.
PRVNÍ ZASTÁVKA: CHALUPSKÁ SLAŤ NEDALEKO SVINNÝCH LAD
NÁDHERNÉ MÍSTO S RAŠELINNÝM JEZÍRKEM...

ARTÍK BYL UNEŠENÝ Z MNOŽSTVÍ KAČENEK, VYDRŽEL BY JE POZOROVAT A KRMIT HOOODNĚ DLOUHO :-)

DALŠÍ PODOBNÉ MÍSTO, TENTOKRÁT S VÝHLEDEM: JEZERNÍ SLAŤ

 LESÍK S RAŠELINÍKEM A VZÁCNÝMI ORCHIDEJEMI - BYLA JSEM INFORMOVÁNA, ŽE JSEM VYFOTILA VELMI VZÁCNÉHO KŘÍŽENCE PRSTNATCE FUKSOVA A PRSTNATCE MÁJOVÉHO RAŠELINNÉHO.

PRSTNATEC BRAUNŮV 

KRÁSNÁ ŘEKA VYDRA (V LÉTĚ S MALÝM MNOŽSTVÍM VODY). SKVĚLE OSVĚŽILA...

NEJEN JÁ SE NAMOČILA - JÁ ÚMYSLNĚ A ARTÍK NEÚMYSLNĚ. TAK DLOUHO SI NAMÁČEL RUČIČKY, AŽ TAM PLÁCNUL JEDNU NOHU :-)

POSLEDNÍ DNEŠNÍ ZASTÁVKA: CESTA K ČERTOVU JEZERU:

 SAMOTNÉ ČERTOVO JEZERO... ZKLAMALO NÁS ŠPATNÉ SVĚTLO; FOTO TEDY POUZE DOKUMENTAČNÍ.

BYLO OSM HODIN VEČER, KDYŽ JSME SE UTAHANÍ VRÁTILI K AUTU A PŘEMÝŠLELI, ZDA NA ŠUMAVĚ ZŮSTAT JEŠTĚ JEDNU NOC A DOMŮ SE VRÁTIT UNAVENÍ PŘED PRACOVNÍM TÝDNEM AŽ V NEDĚLI ODPOLEDNE (NEBO SPÍŠ VEČER) A NEBO JET UŽ TEĎ V NOCI A CESTOU ZASTAVIT NA KRÁTKÝ SPÁNEK...
NAKONEC JSME SE ROZHODLI, ŽE TEDY POJEDEME UŽ TEĎ...
KDYBYCHOM VĚDĚLI, CO NÁS ČEKÁ, URČITĚ BYCHOM ZVOLILI PRVNÍ VARIANTU.
ZAČÁTEK CESTY SE ZDÁL BÝT FAJN. NAVIGACE NÁS VEDLA OKLIKOU, ALE MARTIN BYL RÁD, ŽE SI ZAVZPOMÍNAL NA SVÉ VODÁCKÉ MLÁDÍ A TAK KDYŽ JSME PROJÍŽDĚLI KOLEM OTAVY POD HRADEM RABÍ, BYL CELÝ DOJATÝ...

JELI JSME DÁL, V DÁLCE SE OBČAS OBJEVILY BLESKY A MY SI ŘÍKALI, JAKÁ JE TO ŠKODA, ŽE S SEBOU NEMÁME STATIV A NEMŮŽEME SI TEDY OBČASNÝ BLESK VYFOTIT...

ALE KOLEM PŮLNOCI (NĚKDE ZA ČESKÝMI BUDĚJOVICEMI) KDY UŽ JSME BOUŘKOU PROJÍŽDĚLI DLOUHO A BLESKY VŮBEC NEBYLY OBČASNÉ, UŽ BYL MARTIN DOST UNAVENÝ A TAK JSME V LESE ZASTAVILI A CHTĚLI SE TROCHU VYSPAT.
VÍTR FUČEL, PRŠELO A BLÝSKALO SE, ALE POŘÁD TO JEŠTĚ ŠLO. AKORÁT ARTÍK SE STÁLE BUDIL...
NAKONEC ZAČALY PADAT NA AUTO VĚTVIČKY A TAK JSME RADĚJI UJÍŽDĚLI PRYČ.

CO BYLO DÁL? TO SE MOC POPSAT NEDÁ, TO SE MUSÍ ZAŽÍT... NIKDY JSME V AUTĚ NEZAŽILI TAKOVÝ ARMAGEDDON, OPRAVDU JSME SE BÁLI, JESTLI CESTU PŘEŽIJEME.
OHROMNÁ VĚTRNÁ SMRŠŤ NÁS PROVÁZELA NĚKOLIK HODIN, BLESKŮ BYLO DO MINUTY SNAD PADESÁT, PADALY VŠUDE KOLEM NÁS, SILNICÍ SE DALO PROJÍŽDĚT JEN STYLEM KLIČKOVANÁ MEZI SPADANÝMI VĚTVEMI A BRODĚNÍM OBČASNÝMI JEZÍRKY VODY...
NAKONEC JSME MUSELI ZASE ZASTAVIT, PROTOŽE MARTIN NĚKOLIKRÁT USÍNAL, ALE TO UŽ BOUŘKA TROCHU POLEVILA A NAD RÁNEM, KDY JEN SLABĚ POPRCHÁVALO, JSME OPĚT POKRAČOVALI V JÍZDĚ.
DOMŮ JSME DOJELI TOTÁLNĚ ZNIČENÍ O PŮL ŠESTÉ RÁNO A JAK JSEM PŘEDPOKLÁDALA, TADY NESPADLA ANI KAPKA.

BĚHEM DNE JSEM SE KOUKALA NA RADAR A VIDĚLA TAM OBROVSKÝ PÁS BOUŘEK, NEJSILNĚJŠÍ PŘESNĚ V MÍSTECH, KUDY JSME PROJÍŽDĚLI. :(
DĚKUJI BOHU, ŽE VYSLYŠEL MÉ PROSBY A DOVEDL NÁS VE ZDRAVÍ DOMŮ...