74. ZPÁTKY K MÁMĚ

DNES JSME OPĚT JELI DO ČECH VRÁTIT MARTÍNKA DOMŮ K MAMINCE.
VYPRAVILI JSME SE HNED RÁNO, PROTOŽE JSME BYLI DOMLUVENI S JARDOU, ŽE MU DOVEZEME ROZVODOVÉ PAPÍRY K NOTÁŘSKÉMU OVĚŘENÍ A PODPISU A NĚJAKÉ JEHO VĚCI, CO TU JEŠTĚ ZBYLY.
NENÍ TADY NA NĚ MÍSTO, O PRÁZDNINÁCH SE CHYSTÁM STĚHOVAT POKOJE, MALOVAT A VŮBEC... 
TAKŽE JSEM TO VŠECHNO POBALILA A JE TO PRYČ. S JARDOU JSEM SE OSOBNĚ NESEŠLA.
PO NEDÁVNÝCH ZKUŠENOSTECH S JEHO JEDNÁNÍM JSEM SE BÁLA, ABY NA MĚ ZASE NEZAÚTOČIL NĚJAKÝMI NEPŘÍJEMNÝMI POZNÁMKAMI... NA TO JSEM DNES FAKT NEMĚLA ŽALUDEK A NECHTĚLA SI KAZIT DEN (BOHATĚ MNĚ STAČILO TO, ŽE MĚ OD VČEREJŠKA DĚSNĚ BOLÍ HLAVA) ,TAKŽE VĚCI JARDOVI PŘEDAL TEN MŮJ OBĚTAVÝ OCHRÁNCE A RYTÍŘ V JEDNÉ OSOBĚ...
UŽ ABY TO VŠECHNO BYLO ZA MNOU... AŽ BUDU ROZVEDENÁ, FAKT SE MI DOST ULEVÍ...
ARTÍKA JSEM POSLALA S MARTINEM, ABY HO TÁTA VIDĚL; DOSTAL OD NĚJ DROBNOST K NAROZENINÁM - DŘEVĚNOU VKLÁDAČKU. J. UŽ MI PŘISPĚL NA DÁRKY, NEMUSEL TO KUPOVAT, KAŽDOPÁDNĚ ARTÍK SI S NÍ PĚKNĚ HRÁL, KDYŽ JSME POTOM V AUTĚ ČEKALI NA MARTINA, PŘEDÁVAJÍCÍHO MARTÍNKA MÁMĚ.

CESTA DO ČECH BYLA PRO MĚ DOST NEPŘÍJEMNÁ, PROTOŽE JAK UŽ JSEM PSALA, OD VČEREJŠKA MĚ DOST SILNĚ BOLELA HLAVA, NEZABRALY ANI PRÁŠKY (VĚTŠÍ NEŽ MALÉ MNOŽSTVÍ, FUJ!) A V AUTĚ UŽ MI KE KONCI CESTY BYLO TAK ŠPATNĚ, ŽE JSEM MYSLELA, ŽE SE SNAD POZVRACÍM...
PŘI ČEKÁNÍ NA MARTINA SE MI ŽALUDEK UKLIDNIL, ČTVRTÝ (SILNÝ) PRÁŠEK NA HLAVU RELATIVNĚ ZABRAL A DÁL UŽ TO BYLO FAJN.

VRÁTILI JSME SE NA ROMANTICKÉ MÍSTEČKO NEDALEKO VAMBERKU, KDE JSME V PÁTEK SBÍRALI JAHŮDKY A HEŘMÁNEK A NAVÍC NAŠLI POLE S NÁDHERNOU SVAZENKOU VRATIČOLISTOU

TADY SE FAKT NEDALO DOBŘE FOTIT; ARTÍKOVO BÍLÉ TRIČKO, STÍNY DĚS BĚS... NAVÍC JSEM SE Z TÉ VŮNĚ MÁLEM UDUSILA

TOHLE POLE JSME VIDĚLI UŽ V PÁTEK, KRÁSNĚ ZÁŘILO DO DÁLKY, ALE PROTOŽE NÁS TLAČIL ČAS, NEPOVEDLO SE NÁM K NĚMU HNED NAJÍT CESTU...
DNES JSME TEDY MĚLI ÚSPĚCH, AKORÁT JÁ JSEM POHLED NA VOŇAVÉ, VČELKAMI BZUČÍCÍ POLE FIALOVÉ KRÁSY ODNESLA DUŠNOSTÍ A NOSEM JAKO BAMBULE (ALE TO MÁM POŘÁD, KDYŽ JE VENKU TEPLO A VĚTRNO)...
CESTOU ZPĚT JSME VIDĚLI JEŠTĚ POUTNÍ MÍSTO HOMOL U POTŠTEJNA.

NAHORU PO SCHODECH ŠEL JEN MARTIN.
JÁ JSEM ZŮSTALA U AUTA; ARTÍK SPINKAL A JÁ MĚLA TY DECHOVÉ PROBLÉMY...

PAK UŽ JEN OBVYKLÝ NÁKUP A HURÁ DOMŮ... JSME UTAHANÍ JAK KOŤATA A TO JSEM VŮBEC NEŘÍDILA. CHUDÁK MARTIN, RESPEKTOVAL MOU ÚNAVU A ŘÍDIL VŠECHNY TY RUŠNÉ DNY SÁM, ZA COŽ MU JSEM FAKT VDĚČNÁ... ARTÍČEK TO TAKY ZVLÁDL, V AUTĚ SE DNES DOCELA DOBŘE PROSPAL, ALE VEČER STEJNĚ USNUL RYCHLE...